Josef Jambor
16.září 2020 - 17.leden 2021
Souznění s krajinou
16. září 2020 – 17. ledna 2021
Přední český malíř- krajinář Josef Jambor (1887 - 1964) patřil k dlouholetým významným členům Sdružení výtvarných umělců moravských. Jeho dílo, ponejvíce spjaté s krajinou Vysočiny, kterou rád maloval, bude představeno početnou kolekcí obrazů a kreseb. Základ představované kolekce tvoří sbírka, kterou autor věnoval městu Tišnovu, kde dlouhá léta žil. Soubor pak bude doplněn známými i méně známými díly z veřejných sbírek. Výstavu odborně připravila kurátorka Moravské galerie v Brně PhDr. Marta Sylvestrová.
Fotografie z vernisáže:
Archivní snímek
Dalibora Tikovského vysílaný TTV v pořadu Kinematograf
Úvodní řeč k výstavě:
Marta Sylvestrová
Josef Jambor – Souznění s krajinou
Výstavou Souznění s krajinou připomíná Galerie výtvarného umění v Hodoníně dílo malíře Josefa Jambora, který byl od roku 1926 až do zániku spolku členem Sdružení výtvarných umělců moravských. V letech 1942 – 1945 za druhé světové války a v roce 1955 stál v čele SVUM jako jeho předseda a v letech 1941 a 1948 zastával funkci místopředsedy. Mezi hodonínský umělecký okruh přivedl Jambora jeho přítel krajinář Roman Havelka.
Na přelomu dvacátých a třicátých let Jambor opouští ve svých krajinomalbách impresionistický způsob zobrazení a stále častěji se přiklání k realismu, který mu umožnil realizovat jeho vlastní umělecký program. Přál si ve svých dílech zachytit malebný rodný kraj na Novoměstsku v charakteristických přírodních stavech a celoročních atmosférických náladách a uchovat tak pro budoucí generace harmonii a krásu české krajiny nedotčené průmyslovými zásahy civilizace.
V uměleckém programu SVUM našel malíř Josef Jambor oporu a porozumění pro své krajinářské snahy, které na jeho individuálních výstavách často prezentoval Jan Andrys, tajemník SVUM. Jambor se účastnil společných plenérů, přátelil se s řadou členů spolku a jejich díla, která vlastnil, věnoval na sklonku života společně s konvolutem svých vybraných prací městu Tišnovu. Po jeho smrti byl jeho odkaz městu od roku 1966 trvale vystaven jako stálá expozice díla Josefa Jambora v ateliéru jeho domu na Brněnské ulici, zrušeném bohužel z vůle vedení města v osmdesátých letech, kdy byl Jamborův umělecký soubor včetně zařízení jeho ateliéru přesunut do Podhoráckého muzea v Předklášteří. Dům, ve kterém žil a tvořil mezi lety 1931–1964, byl v následujícím desetiletí zrekonstruován z iniciativy Petra Fruhwirta, starosty města Tišnova, pro návrat Jamborova daru městu v roce 1996. Od té doby je tzv. Jamborův dům sídlem Galerie Josefa Jambora, která jeho odkaz městu opatruje a prezentuje veřejnosti v tematických výstavách a zapůjčila řadu prací na nynější Jamborovu výstavu do Galerie výtvarného umění v Hodoníně. Vedle Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, která vlastní největší reprezentativní soubor Jamborových prací, patří k dalším významných zapůjčitelům vedle GVU v Hodoníně, Moravská galerie v Brně, Galerie České spořitelny v Praze, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě a Muzeum Brněnska.
Výběr z Jamborovy rozsáhlé tvorby na současné výstavě je rozdělen do dvou souborů. První z nich představuje autorovu ranou námětově rozmanitou tvůrčí etapu. Kromě nejstarších kreseb, akvarelů a olejomaleb z Novoměstska jsou zastoupena i díla z jeho studií na brněnské technice (1908‒1911), kdy čerpal náměty z brněnských ulic a periferií. Jamborovi rodiče prodali domek v Pohledci roku 1895 a v době jeho vysokoškolských studií pak bydleli společně s ním jeho sestrami Milou, Anežkou a Marií na ulici Minské v Žabovřeskách. Již suverénního krajináře prezentují umělcovy obrazy z okolí Jundrova i akvarel Ponávka s dělnickým městským prostředím v okolí zaniklého Svrateckého náhonu na Starém Brně. Dále jsou na výstavě zastoupeny Jamborovy městské krajiny, např. Stromovka, z jeho studijních let 1914‒1919, strávených na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Josefa Loukoty, Vlaho Bukovace a Maxe Švabinského. Důvodem Jamborova studia na grafické speciálce Maxe Švabinského byla skutečnost, že v té době nebyl na AVU otevřen speciální atelier zaměřený na krajinomalbu. Pobyt a společenský život v Praze válečných let jsou v Jamborově tvorbě poznamenány příklonem k sociálnímu civilismu, jemuž se věnovali mnozí z jeho studentských kolegů ve Švabinského grafickém atelieru. Dochovala se řada Jamborových kreseb s vojáky vracejícími se z vojny, výjevy z hospod, kaváren a okolí cirkusů, zábavné žánrové obrázky ze zamrzlé Vltavy apod., jež jsou dnes uloženy v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Současně je u Jamborových maleb z přelomu desátých a dvacátých let zřejmý příklon k malířskému impresionismu, v němž mu byl uměleckým vzorem Antonín Slavíček. A to nejen výběrem městských a venkovských krajinných motivů z Vysočiny, ale i výběrem námětů z pražských parků na Letné a ve Stromovce a z vybydlených oblastí na periferii města, určených k asanaci (Zmizelá Praha). Již v tomto období můžeme vystopovat malířův zájem „malovat vše, co rychle mizí a ztrácí svůj půvab“. Následné početné práce ze studijní cesty do Holandska (1923) přispěly k prohloubení Jamborova vnímání světelných a barevných nálad dramaticky podmračené přímořské krajiny, v níž se obloha snoubí s mořskou hladinou.
Ačkoliv malíř žil od roku 1914 trvale v Praze, nadále zajížděl za svými rodiči a sestrami do Brna a také pravidelně za krajinnými motivy do Nového Města na Moravě, v jehož okolí v té době nejčastěji maloval – panoramatické výhledy do kraje z Harusáku, uličky či staré novoměstské čtvrti s domky tkalcovských rodin, městské mlýny a rybníky (Ráčkův mlýn). V roce 1927 vystavil tyto své obrazy na Podhorácké výstavě v Tišnově, kde se také seznámil s Boženou Chlupovou, svou příští partnerkou. Umělecký úspěch mu ale přinesla až jeho účast na Výstavě soudobé kultury v Brně roku 1928. Přibližně tou dobou prožíval kritické období v osobním životě, a rozhodl se proto k návratu do rodného kraje. Koncem dvacátých let pobýval se svým synem Josefem střídavě v turistické chatě na Harusáku a na Panském domě v Novém Městě na Moravě. Po rozvodu manželství s Josefou, roz. Markalousovou, jež byla také matkou jeho syna Josefa (1910- 2000) a dcery Aleny (1926), se 25. srpna 1931 podruhé oženil s Boženou Chlupovou a usadil se společně se svými dětmi trvale v Tišnově. Tou dobou byl již úspěšným a tehdejší uměleckou kritikou respektovaným malířem. V průběhu třicátých let zde Jambor vytvořil řadu nezapomenutelných pohledů na krajinu v okolí Tišnova, jíž dominuje magická hora Květnice. Její vzhled s pohledy na město rozložené na jejím svahu malíř mnohokrát zachytil v nejrůznějších ročních obdobích a přírodních stavech.
Ovšem, jak napsal jeho přítel Karel Cejnek: „Na obloze nad Tišnovem netáhla taková mračna jako nad jeho rodným Pohledcem. Ani mlhy tu nebyly takové, ani rosa, ani barvy sněhu.“ Proto si Jambor v roce 1941 koupil jednu z osamělých chalup v srdci Vysočiny ve vsi Blatiny na Novoměstsku. Druhá část výstavy zahrnuje díla, kdy se Jamborův malířský rukopis začal přiklánět v realistické popisnosti k věrnému zobrazení horácké a podhorácké krajiny v jejích typických a charakteristických rysech drobnopisným zachycením přírodních detailů. Svěžest v koloritu uvolněné plenérové malby si uchovaly nadále jeho drobné krajinné skici a obrazy znázorňující proměnlivé atmosférické stavy s mlhami, vánicemi, táním sněhů, s větrnými a bouřkovými poryvy a s pukajícími ledy na řece Svratce ve Štěpánovicích u Tišnova.
Ve snaze o zachycení ideálního vzhledu rodné krajiny s již trvalým příklonem ke krajinným motivům z Českomoravské vysočiny se pak až programově vyhýbal zobrazení lidského prvku v krajinném prostředí a také všemu, co by mohlo připomínat „nové vymoženosti hospodářské“.
Nikdy se ve svém díle nezaprodal realismu tzv. „socialistickému“. Pokud se lidé v jeho obrazech vyskytují, pak jsou – stejně jako sám malíř – s krajinou srostlí svým každodenním životem a tradičním způsobem jejího šetrného obdělávání (Vybírání brambor v mlze aj.).
Malíř Josef Jambor nám ve svém rozsáhlém díle zanechal hlubokou výpověď o geniu loci české krajiny. Svoji oddanost rodnému kraji, s nímž souznělo jeho umělecké cítění, vyjádřil melancholickými barevnými tóny, hlubokými panoramatickými výhledy i drobnými krajinnými záběry v proměnných přírodních cyklech, v lásce a prosté pokoře k rodnému kraji, jemuž zasvětil svůj výtvarný talent.